Poznámky k Ř 1, 18-32

Boží hněv se zjevuje ...

Strukturovaný text s poznámkami: (Nestle - Aland 26) 

18 αποκαλυπτεται γαρ οργη θεου

          απ ουρανου

επι πασαν ασεβειαν και αδικιαν ανθρωπων

                    των την αληθειαν εν αδικια κατεχοντων

 

19 διοτι           το γνωστον του θεου φανερον εστιν εν αυτοις ο θεος γαρ αυτοις εφανερωσεν 20       τα γαρ αορατα αυτου απο κτισεως κοσμου τοις ποιημασιν νοουμενα καθοραται η τε  αιδιος αυτου δυναμις και θειοτης εις το ειναι αυτους αναπολογητους

viz Ř 2, 14n »

21 διοτι

γνοντες τον θεον ουχ ως θεον εδοξασαν                     η ηυχαριστησαν αλλ εματαιωθησαν           εν τοις διαλογισμοις αυτων και εσκοτισθη η ασυνετος αυτων καρδια 22       φασκοντες ειναι σοφοι εμωρανθησαν 23 και ηλλαξαν την δοξαν του αφθαρτου θεου           εν ομοιωματι εικονος φθαρτου ανθρωπου και πετεινων και τετραποδων και ερπετων	3לֹֽ֣א יִהְיֶֽה־לְךָ֛֩ אֱלֹהִ֥֨ים אֲחֵרִ֖֜ים עַל־פָּנָֽ֗יַ׃ 4לֹֽ֣א תַֽעֲשֶׂ֨ה־לְךָ֥֣ פֶ֣֨סֶל֙׀ וְכָל־תְּמוּנָ֡֔ה … Ex 20, 3-6 || Dt 5, 7-10
24 διο παρεδωκεν αυτους ο θεος εν ταις επιθυμιαις των καρδιων αυτων εις ακαθαρσιαν[JD7]  του ατιμαζεσθαι τα σωματα αυτων εν αυτοις	Kol 3,5n

25 οιτινες μετηλλαξαν την αληθειαν του θεου

εν τω ψευδει

και      εσεβασθησαν

και

ελατρευσαν τη κτισει παρα τον κτισαντα

ος εστιν ευλογητος

εις τους αιωνας

αμην

26 δια τουτο

παρεδωκεν αυτους ο θεος

εις παθη ατιμιας

αι τε γαρ θηλειαι αυτων μετηλλαξαν     την φυσικην χρησιν εις την παρα φυσιν 27                ομοιως τε και οι αρσενες αφεντες         την φυσικην χρησιν της θηλειας εξεκαυθησαν εν τη ορεξει αυτων εις αλληλους αρσενες εν αρσεσιν την ασχημοσυνην κατεργαζομενοι και την αντιμισθιαν ην εδει της πλανης αυτων εν εαυτοις απολαμβανοντες			Lv 18,22 ) תועבות הגוים( || 20,13 1Kor 6, 9. Jediná zmínka o lesbické souloži v Bibli!?
28 και καθως ουκ εδοκιμασαν  τον θεον εχειν εν επιγνωσει παρεδωκεν αυτους ο θεος εις αδοκιμον νουν ποιειν τα μη καθηκοντα				takto označené jsou prohřešky proti Desateru
29 πεπληρωμενους παση	OrthJBC	HebModern
αδικια	resha	חמס
πονηρια	wickedness	ורשע [זנות]
πλεονεξια	chamdanut (greediness),	בצע
κακια	and what is damagingly evil	ואון
μεστους              φθονου	full of kin'a (jealousy),	קנאה
φονου	retzach (murder),	ורצח
εριδος	rivalry	ומריבה
δολου	mirmah (deceit),	ומרמה
κακοηθειας	merivah (strife),	ותהפכות
ψιθυριστας	remiyah (guile, deceit),	הלכי רכיל
30                           καταλαλους	all kinds of lashon hora, malicious, backbiters, slanderers	ומלשינים
θεοστυγεις	haters of G-d	שנאי אלהים
υβριστας	insolent	וגאים
υπερηφανους	arrogant	וזדים
αλαζονας	braggarts	והוללים
εφευρετας κακων	contrivers of evil	וחשבי און
γονευσιν απειθεις	disobedient to horim (parents)	ואינם שמעים בקול אבותם
31                           ασυνετους	without seychel (sense)	נבערים מדעת
ασυνθετους	without ne'emanut (faithfulness)	ובגדים אכזרים
αστοργους	without ahavah (love)	נטרי שנאה
ανελεημονας	without rachamanut (compassion, mercy).	ולא רחמנים
	THE DEPRAVITY OF THE GOYIM SUMMED UP

32       οιτινες το δικαιωμα του θεου επιγνοντες

οτι

οι τα τοιαυτα πρασσοντες

αξιοι θανατου εισιν

ου μονον αυτα ποιουσιν

αλλα και συνευδοκουσιν τοις πρασσουσιν

OrtJBC:    The Orthodox Jewish Brit Chadasha: A translation from the original language without goyishe and non-frum terminology. ^©COPYRIGHT, 1996, ARTISTS FOR ISRAEL INTERNATIONAL

                http://www.afii.org

                P. O. Box 2056

                New York, NY 10163

HebModern:               Modern Hebrew Bible Electronic text courtesy the Unbound Bible (http://unbound.biola.edu/).

Odkazy:

Nejednejte jako „גוים“:

• 1Kor 12, 2; Ef 4, 17; srv. Ga 2, 15! a 1Pt 4, 3
• protiváhou je Ř 13, 11-14 – „život za dne Kristova“
• srv.: „Skutky těla“ Ga 5, 19-21 »
• srv. „Co znečišťuje“ Mk 7, 20-23 »
• srv. též Did V.
• srv. פרקי אבות III,21  V,1.11-12:

אבות III,21 ex ISBN 80-900895-7-7; (in. Sefaria.org 17a. ZDE JSOU PROTI ČESKÉMU VYDÁNÍ OVŠEM ROZPORY ZNAČNÉ!):

Rabi El´azar ben Azarja řekl: Jestliže chybí Tóra, chybí i dobré mravy, jestliže chybí dobré mravy, chybí i Tóra. Jestliže chybí moudrost, chybí bohabojnost, jestliže chybí bohabojnost, chybí i moudrost. Jestliže chybí porozumění, chybí i vědění, jestliže chybí vědění, chybí i porozumění. Jestliže chybí potrava, chybí i Tóra, jestliže chybí Tóra, chybí i potrava.

רַבִּי אֶלְעָזָר בֶּן עֲזַרְיָה אוֹמֵר, אִם אֵין תּוֹרָה, אֵין דֶּרֶךְ אֶרֶץ. אִם אֵין דֶּרֶךְ אֶרֶץ, אֵין תּוֹרָה. אִם אֵין חָכְמָה, אֵין יִרְאָה. אִם אֵין יִרְאָה, אֵין חָכְמָה. אִם אֵין בִּינָה, אֵין דַּעַת. אִם אֵין דַּעַת, אֵין בִּינָה. אִם אֵין קֶמַח, אֵין תּוֹרָה. אִם אֵין תּוֹרָה, אֵין קֶמַח.:

Dále k Pavlovu vztahu ke „גוים“:    Sk 17, 22-31

Srv. 3. Sibylla, zejména řř. 595-602:

3. Sibylla, řádky 595-602

z Chvála Židů:

Posvátnost lože manželského vždycky na mysli mají, s mladými chlapci nic nemají, tak jak to obvykle činí foiničtí, egyptští, latinští muži, i široké Řecko podobně jako z ostatních národů veliké množství, jako jsou Peršané, Galatští i muži Asie celé rušící posvátný zákon od Boha nesmrtelného.

 Pro to vše Nesmrtelný sám na lidi smrtelné sešle pohromy, hladomor, rozličné rány a trápených nářek, války i morové rány a zármutek s bolestí k slzám, za to, že nesmrtelného nechtěli uctívat dárce lidského života, ale jen rukama dělaným modlám vzdávali chválu.

Překlad Thdr. Prof. Petr Pokorný, in KNIHY TAJEMSTVÍ A MOUDROSTI I., ISBN 978-80-7021-144-1

---

               Ř 1, 18 – „αποκαλυπτεται…“:

…navazuje strukturálně na předcházející oddíl 1, 16-17, kde Pavel oznamuje, že se nestydí za evangelium, v němž je boží moc ke spasení, předně Žida, ale i Řeka, v němž se zjevuje boží spravedlnost, nakonec tedy i hněv. Tím je načato téma, že obě skupiny, ta, která znala Boha od Mojžíše či už praotců, i ta, co jej nepoznala vůbec, se musejí po JEHO spravedlnosti i spasení ptát. Viz i Ř 1, 5.13n »

               Ř 1, 18 – „οργη (του) θεου“:

srv. Ef 5,6; Kol 3, 6 ». Viz dále Ř 2, 5.8.

               Ř 1, 18a:

Text je pod vlivem očekávání Božího soudu 2, 16, kdy je před tím podtržena univerzalita soudu, tedy nepodmíněna původem, židovským či „gójským“. Na to navazuje výčet „Omylů Židů“ (tak některé edice).

               Ř 1, 18c:

Můj výklad tohoto místa se opírá o přesvědčení že se jedná o katalog „ohavností gójů“. Klasický názor na toto místo je, že v něm Pavel rozvíjí „svoji skeptickou anthropologii“ (tímto prismatem se na oddíl dívá i Karl Barth v Römerbriefu!). Tuto thesi opírá právě o užití přívlastku ανθρωπων u slova αδικια. Soudím, že je to však slovíčkaření. Spíš širší kontext a tradice takového obrazu „góje“, jakož i logická návaznost na kontext a na celou pragmatiku listu ukáží, oč tady jde. Ostatně i židovské překlady, zejména OrthJBC, zabraly právě na tuto tradici (viz mezititulek OrthJBC↑). Dále je třeba si uvědomit, že nelze vycházet z toho, jaké místo mají určitá slova ve filosofické, či systematicko-theologické diskusi, nýbrž ze způsobu uvažování a vyjadřování autora. Pavel mluví o uctívačích idolů (v 23.), od čehož se Žid distancuje. Je to naopak první a základní znak „gójství“ (srv. 1Kor 12, 2). U „gójů“ se také předpokládá, že mají omezenou chápavost (Ef 4, 17) a žijí nevázaným životem, jak se píše i v 1Pt 4, 3.

EXKURS:

Pro generaci K. Bartha a zejména tzv. „barthiánů“ bylo lákavé chápat tento text jako údajnou „Pavlovu skeptickou anthropologii“ ve střetu s optimistickými evolucionistickými a pokrokářskými teoriemi 19. století. Hned dvě světové války (studenou válku a řádění totalitních režimů příliš nevnímali) spolu s dovedením zbrojní techniky ke zrůdné dokonalosti, že se až mluvilo o „přezabití“ nepřítele, ve století, vítaném (a to předevšim theology – tzv. Neology!) jako „nový věk“, který má překonat „tmářství“ staletí předcházejících, jako by onu skepsi opravňovali.

I kdyby bylo takové pochopení Pavla oprávněné (nemyslím, že měl v úmyslu konstruovat nějakou teorii o člověku), je otázkou, zda by taková anthropologie byla čímsi víc, nežli pouhou osobní Pavlovou skepsí a škarohlídstvím. Nelze zároveň přehlédnout, že neblahý vývoj lidstva ve 20. století sledovali tito theologové s poťouchlou škodolibostí, což je antikristovské (1Kor 13, 6)! Jim však potvrzoval správnost jejich dogmatik, což je zjevně obludilo. Je chybou „spoléhat na člověka“, ale neméně i radovat se z jeho zklamání! Jsou to přece i jejich pády! Také nelze být vůči člověku nespravedlivý ve jménu zachování pravdivosti liteře.

Souboj s pokrokářstvím nebyl Palovým problémem a i dnes je tato otázka vyčpělá: člověk se již dávno odnaučil chápat historii jako cestu k cíli (překonal, jak se kdosi počátkem 90. let 20. století vyjádřil „apokalyptické myšlení“), následkem čehož není již život cestou ani do pekel ani k ráji, ale prožíváním daného časového úseku! Považují toto barthiáni za lepší než pokrokářství?

            Ř 1, 20:

Tento verš se stal základem sporů zejména theologie 20. století, ale už v období reformace - na jedné straně mezi reformací zejména helvetskou a na druhé mezi katolíky, ale později hlavně barthiánů s tzv. "neology" a Emilem Brunnerem o možnost takzvaně "přirozeného poznání Boha". Katolická církev, vedená (novo)tomismem, je v tom optimistická, zatímco Kalvín a podle něj Karl Barth to zásadně vylučují. Vycházejí z jednostranně zdůrazňované 1Kor 2, 14. Barth, stejně jako reformace obecně, však vycházel z Ř, ale tato pasáž, navíc i Ř 2, 14, mu to komplikují.   

            Ř 1, 20 – „αιδιος“:

Pouze zde a v Jud 6.

               Ř 1, 21:

srovnej 1Kor 12, 2 a Ga 4, 8n.

               Ř 1, 24d – „ακαθαρσια“:

Konkordance: Mt 23, 27; Ř 6, 19; 2Kor 12, 21; Ga 5, 19; Ef 4, 19. 5, 3; Kol 3, 5; 1Tes 2,3. 4,7. V aramejském překladu NZ na serveru GospelGo 1Tes a Ef je toto slovo přeloženo termínem „טנפותא“, jímž Pešitå překládá v 1Kr 14, 24 hebrejské „תועבה“ (v LXX převáděno jako βδελυγμα – Mt 24, 15 || Mk 13, 14; L 16, 15; Zj 17, 4.5. 21, 27). Ř 1, 24 však Pešitå překládá jako adjectivum k ܪܓܝܓܬܐ (vášně » nečisté ») ܛܡܐܬܐ. (Slova ܛܢܦܘܬܐ namísto řeckého ακαθαρσια užito na všech ostatních místech výskytu, často společně s πορνεια a ασελγεια; zde nikoliv!?). Stejně i aramejský překlad ze serveru GospelGo: „רגיגתא טמאתא“.

               Ř 1, 26d-f:

Automaticky bývá předpokládána lesbická soulož. Bylo by to ovšem jediné místo v Bibli. Zde se hovoří pouze o nepřirozených touhách. Vzhledem k tomu, že v Lv 18, 22 se hovoří o „obcování muže s mužem“ a v 23. o „obcování mužů i žen se zvířetem“, by i zde mohla být míněna zoofilie.

               Ř 1, 28b – „δοκιμαζω“:

Obvykle překládané jako „(vy)zkoušet“, může mít i významy: „rozhodnout“, nebo „uznat“. Zjevný názvuk na „αδοκιμον νουν“ v Ř 1, 28d.

               Ř 1, 29-31:          Následuje zjevný katalog „תועבות הגוים“ (Ohavnosti gójů), jehož ohlasy se nacházejí i jinde, ne jen u Pavla (viz odkazy pod textem a v sémantických poznámkách). Pouze zde v tak důkladné podobě. I proto zřejmě uzavírá překlad „OrthJBC“ tuto pasáž postscriptem „THE DEPRAVITY OF THE GOYIM SUMMED UP“.

               K pochopení tohoto oddílu tedy pomohou rozbory jednotlivých neřestí minimálně. Není to text o nich, nýbrž o jejich nositelích. Jde o tradiční portrét „góje“ v židovských očích. Jejich protiváhou je analogicky kritický portrét „Žida“ v Ř 2, 17-24 a sémantickým protipólem kapitola 13. pojednávající o znacích nového života, zejména vv. 11- 14 – „Den Kristův“, kde jsou některé ze zde zmíněných nectností opět zmíněny, mezi novými (např. κοιτης).

      Ř 1, 29b „αδικια“:

Nevyskytuje se v synopticích (u Mt 20, 13 pouze sloveso αδικειν v Ježíšově podobenství) 4 × u L, z toho 3 × v podobenstvích atd. U Pavla se vyskytuje mimo Ř pouze 1Kor 13, 6 v Hymnu lásky (neraduje se z bezpráví); 2Kor 12, 13 je jediný autentický Pavlův výrok, který ho obsahuje. Vyskytuje se v deuteropaulinech a sporných (2Tes 2, 10.12), Jk 2Pt 1J (5, 17: „πασα αδικια αμαρτια εστιν“). Nikde však v takové hojnosti, jako v Ř: 1, 18 (2×) a 1, 29 (2, 8; 3, 5; 6, 13; 9, 14) (GospelGo: „עולותא“ = podvod; stejně Pešitå). V LXX užito celkem 227×, z toho 38× v apokryfní, především mudroslovné (např. Sir) literatuře, počítaje v to i dodatky k Dan a dvě verze Tobiáše, z nichž jedna jej má 3 ×, zatímco druhá 6 ×, z toho na stejném místě pouze 2 ×.

               Ř 1, 29c – „πονηρια“:

V NZ pouze 6 ×; podstatně četnější je výskyt adjectiva πονηρος. V LXX se nachází celkem 71×, z toho 18× v Apokryfech, především Sir. Nápadný je četný výskyt akuzativu v knihách, jejichž problémem je poměr k původnímu obyvatelstvu Palestiny (Sd 6×), nebo dosídleným národům v době poexilní (Neh 3×). Oba aramejské překlady (viz výše) zde mají termín „זניותא“, který vnáší do řeckého výrazu ještě jiný význam – smilstva (jinak pouze špatnost, zloba). Tím by se řadil (mínil-li to tak i Pavel) k výrazům hovořícím o prohřešcích proti Desateru. Mt 22, 18 tak označuje záludnost Farizeů, dále se vyskytuje v Sk 3, 26; 1Kor 5, 8 (zde společně s κακια) a Ef 6, 12 (v adjectivní formě se vyskytuje i v Modlitbě Páně). K Ř 1, 29 má blízko jeho užití v Mk 7, 22, kde se hovoří o tom, co znečišťuje člověka zevnitř. V podobné situaci, v polemice proti rituálnímu očišťování Farizeů, je použito toto slovo i u L 11, 39.

TR a Byz mají před πονηρια πορνεια, která v tomto výčtu jinak chybí. Odsud Kral. „…naplněni vší nepravostí, zlostí, smilstvem, nešlechetností…“.

               Ř 1, 29d – „πλεονεξια“:

V NZ užity i tvary verba a adjectiva. Spolu s πονηρια jmenována v Mk 7, 22 mezi tím, co člověka znečišťuje zevnitř. V NZ celkem 10 ×, nejvíc v Ef a 2Pt (2×). V Ef 5, 3 je považována za tak těžké provinění, že nemá být obrácenými ani vyslovována! (V LXX 7× + 1× versio A (02 - Codex Alexandrinus, V. stol.) u Sd; z toho 2× v Apokryfech. Pro SZ nepředstavuje tak mocný problém, problematizováno pouze u Iz 28, 8; Jr 22, 17 a Ez 22, 27 ji vyčítá vládcům lidu).

               Ř 1, 29 – „κακια“:

V NZ celkem 11× a ne vždy v mravním smyslu: Mt 6, 34 se hovoří pouze o tom, že „αρκετον τη ημερα η κακια αυτης“. Ve Sk 8, 22 je takto vyzván Šimon mág, aby se kál ze své „simonie“ (jen zde a v Ř 1, 29 je přeloženo ve V nequitia = ničemnost, hanebnost, jinak malitia). v 1Kor 5, 8 se hovoří o „ζυμη κακιας κ. πονηριας“. V souvislosti s tímto místem je zajímavé, že se o ní mluví při zmínce o „takovém cizoložství (v tomto výčtu chybí!), jaké se nevyskytuje ani u ‚gójů‘“ (1Kor 5, 1 → OrthJBC: „such zenut which is not even among the Goyim“; srv. HebModern: „זנות אשר בגוים לא ספר כמוה“), jako by byla zvrhlost pro „góje“ typická. V 1Kor se ostatně obrací k bývalým „gójům“, kteří poznáním Krista své „gójství“ odložili (12, 2). I z toho lze usuzovat, že zde máme co činit s židovskou představou „góje“. V 1Kor 14, 20 jsou nabádáni, aby byli rozumem „dokonalí → dospělí“, jako děti pouze „τη κακια“. V Ef 4, 31, Kol 3, 8 a Jk 1, 21 je κακια jmenována mezi tím, co náleží ke „starému“ životu. Stejně je popisován život neobrácence v Tt 3, 3, svým způsobem analogický tomuto. S κακια je tu jako zde i φθονος. Zmíněna je i v „cestě smrti“ v Did V, 1.

               Nápadně pavlovsky se vyjadřuje, při té příležitosti také dvakrát výrazu „η κακια“ použije, 1Pt 2, 1.16. Poprvé jde opět o „odložený“ život, kdy je tu jmenována nejen φθονος, ale i καταλαλια. Ve v. 16. nemá být svoboda zástěrkou pro „η κακια“ (srv.: 1Kor 8, 1-3 a odkazy).

               Otázkou zůstává, zda jde o substantivum, nebo přívlastek k πλεονεξια?

               Ř 1, 29 – „φθονος“:

Závist. Je označena jako provinění proti Desateru. Není však přímým prohřeškem, pouze při určité interpretaci „nepožádáš …“. Dle starocírkevní hierarchie hříchů jeden ze sedmi nejtěžších. V Ga 5, 20.(26) jeden z tzv. „skutků těla“. V „cestě smrti“ v Did nezmíněna.

               φθονος se v NZ vyskytuje celkem 8 × (resp. 9 × - 1 × v paralelním textu), z toho 1 × v citátu z neurčitého zdroje v Jk 4, 5. Jde však o asociaci, opírající se o článek desatera Ex 20, 5, kde se sám Hospodin označuje jako „אֵל קַנָּא“ - Bůh žárlivý. V ostatních případech jde jednoznačně o vlastnost zápornou: podle Mk 15, 10 (|| Mt 27, 18) vydali kněží Ježíše Římanům ze žárlivosti. V Ga 5, 21 je (spolu s ακαθαρσια, která však není součástí katalogu, pouze zmíněna výše v Ř 1, 24) jmenována mezi „skutky těla“ (zde i ve tvaru verba – Ga 5, 56; jedinkrát v NZ), kde je m.j. jmenována i ερις. V 1Pt 2, 1 je jmenována mezi tím, co patří k „odloženému způsobu života“, co patří k tomu, co anatolští křesťané přejali ze svých tradic, co při nich tedy usilovali apoštolové překonat jako „gójskou“ vlastnost (viz i společně s κακια v Tt 3, 3). Ve Fp 1, 15 je však spolu s ερις falešnou motivací ke zvěstování Krista. Apoštolové to mohli v těchto sborech přičítat přetrvávajícímu „gójství“. Přece jde o vlastnost, s níž byly v ranné církvi problémy (1Tm 6, 4)!

               Ř 1, 29 – „φονος“:

Na tomto pojmu je zajímavé pouze to, že pochází z Desatera. Jiná významná užití jsou v Mk 7, 21 || Mt 15, 19, kde je jmenována jako to, co vychází z lidského srdce, [podobně jako „skutek těla“ v Ga 5, 21 v některých variantách] nebo i v Did 5, 1 v „cestě smrti“. Φονεις také zůstávají vně beránkova království v Zj 22, 15. Jinak však v epištolních katalozích nectností chybí, pouze v 1Tm 1, 9 se vyskytuje výraz „ανδροφονος“. Výraz φονος se vyskytuje celkem 6 – 7 × ([1 × var] + 2 paralely). Dále ještě: φονευω, φονευς i ανδροφονος a deriv. κτιεινω. Za zmínku stojí, že v J 8, 44 mluví Ježíš o tom, že ďábel byl odjakživa „αθρωποκτονος“, a kdo vraždí, je z ďábla (vztaženo na justiční vraždu Ježíše). Také Jk 4, 2 obviňuje adresáty svého listu, že se vzájemně vraždí (obrazně?).

EXKURS:

Známo je, že odmítání vrahů údajně zabránilo Neronovi dát se zasvětit do eleuzinských mysterií!

               Ř 1, 29 – „ερις“:

Také ona je jedním ze „skutků těla“ v Ga 5, 20 (ne však v „cestě smrti“ v Did 5). Pavel ji jmenuje ještě v katalogu vlastností, které vylučuje účast na „dni Kristově“ ve 13, 13. Místa jako 1Kor 1, 11; 2Kor 12, 20 (podobně i Ga 5, 20 – Skutky těla) Fp 1, 15; 1Tm 6, 4 a Tt 3, 9 ukazují, že právě s touto vlastností měl Pavel problémy ve svých sborech!

               Ř 1, 29 – „δολος“:

Nástraha, lest, úzkost.       V Mk 14, 1 (na rozdíl od par. s předložkou εν) (|| Mt 26, 4) se chtějí Ježíšovi nepřátelé z řad kněží a starších/písmáků zmocnit Ježíše lstí. δολος je v Mk 7, 22 jmenována ještě (s πλεονεξια a πονηρια) mezi tím, co znečišťuje zevnitř. Ve Sk 13, 10 napadá Saul/Pavel mága Elymase, jako „πληρης δολου“. V 2Kor 12, 16 a 1Te 2, 3 se Pavel vymezuje oproti falešným apoštolům. Podobně v 2Kor 4, 2, kde se vyskytuje jediný tvar verba v NZ. V J 1, 47 je Natanael nazván Izraelitou, v němž „lsti není“. Dále se vyskytuje ještě dvakrát, a to ve starozákonních citátech v 1Pt: 2, 22 <= Iz 53, 7; a 3, 10 <= Ž 34, 12. Žalmová citace je zde obzvlášť zajímavá, neboť jde o portrét „muže spravedlivého“, tedy opak „góje“.

               Nejdůležitější pro výklad tohoto místa je výskyt ve smyslové paralele 1Pt 2, 1, kde je δολος odložena společně s bývalým „gójstvím“ (marností tradice otců pohanokřesťanů)!

 

EXKURS: Při překladu δολος se u obou židovských překladů projevila bohatost synonym (podtržené = shodně s Ř 1, 29):		OrthJBC	HebModern
	Mt 26, 4	trap	ערמה
	Mk 14, 1	ערמה	ערמה
	J 1, 47	תרמית	רמיה
	Sk 13, 10	מרמה	מרמה
	2Kor 12, 16	ערמה	מרמה
	1Te 2, 3	רמיה	רמיה
	1Pt 2, 1	רמיה	מרמה
	2, 22 (Iz 53, 7)	מרמה	מרמה
	3, 10 (Ž 34, 12)	מרמה (רמיה)	מרמה

 

               Ř 1, 29 – „κακοηθεια“:

V rámci NZ Α.Λ.!

               Ř 1, 29 – „ψιθυριστης“:

Α.Λ. pro NZ i LXX!          Našeptávač, pomlouvač. V NZ se vyskytuje ještě ψιθυρισμος - (na)šeptá(vá)ní, v 2Kor 12, 20 společně s ερις i jinými vlastnostmi, které by Pavel po svém příchodu u korintských nerad viděl. Synonymum ke καταλαλος.

               Ř 1, 30 – „καταλαλος“:

Osočovatel.         Α.Λ. pro NZ i LXX! Jinde tvar verba, jímž napomíná Jk 4, 11 své sbory. 1Pt 2, 12 a 3, 16 hovoří o těch, kdo pomlouvají křesťany. Naopak 1Pt 2, 1 hovoří o καταλαλιαι, jako o tom, co je novým životem překonané a Pavel v 2Kor 12, 20 jako o tom, co nechce při svém příchodu nalézt u korintských. Synonymum ke ψιθυριστης.

               Ř 1, 30 – „θεοστυγης“:

Boha/bohy nenávidící; Bohem/bohy nenáviděný.       Α.Λ. pro NZ i LXX!

               Ř 1, 30 – „υβριστης“:

Pyšný. V NZ pouze zde a u Tt 1, 13. Častěji υβρις = pýcha; bezpráví (Sk 27, 10.21; 2Kor 12, 10), nejčastěji υβριζω = povyšovat se; páchat bezpráví/násilí (Mt 22, 6; L 11, 45; 18, 32; Sk 14, 5; 1Tes 2, 2).

               Ř 1, 30 – „γονευσιν απειθεις“:

Ex 20, 12 || Dt 5, 16; Ex 21, 15.17; Lv 19, 3a; Dt 27, 16.

               Ř 1, 31 – „ασυνετος“:

Nerozumný, neznalý, nesrozumitelný.           Ježíš se podivuje nad neschopností učedníků rozumět jeho podobenstvím v Mk 7, 18 || Mt 15, 16. „Gójové“ byli již ve 21.  obviněni, že mají zatemnělou mysl. I když mluví o tom, že Izrael nepochopil Krista, připomíná Mojžíšovo slovo, v němž opět zazní slovo o nerozumných gójích, skrze něž bude popouzet Hospodin svůj lid k žárlivosti (Dt 32, 21: „בְּגוֹי נָבָל“). Opět „typický atrigut gójství“. Srovnej i Ž 32, 9 (LXX 31, 9).

               Ř 1, 31 – „ασυνθετος“:

nespolehlivý, věrolomný; neklidný nepokojný.            V rámci NZ Α.Λ.

               Ř 1, 31 – „αστοργος“:

Bezcitný, nelaskavý, krutý (synonymum k ανελεημων)

               Ř 1, 31 – „ανελεημων“:

V rámci NZ Α.Λ.!

Struktura textu:

Text sám může mít protiváhu ve skutcích „dne Kristova“ v Ř 13, 11-14, kde jsou opět některé z těchto nectností jmenovány. Celá 13. kap. může být takovým antikatalogem gójských nectností (OrthJBC: „depravity of the goim“), katalogem znaků nového života.

 

Sémantické poznámky:

Pavel nepodává katalog toho, co vzbuzuje Boží hněv, nýbrž hovoří o zvrácenosti těch, kdo nemají poznání pravého Boha, ale klanějí se „čtvernožcům“ atd., tedy jde zjevně o portrét „תועבות הגוים“, vycházející z tradice Lv 18-19, vedle podobného v Ř 2, 17-28 židovského. Jde o předehru ke konečné thezi v Ř 11, 32, že „συνεκλεισεν γαρ ο θεος τους παντας εις απειθειαν ινα τους παντας ελεηση“. Katalogy mají obdobu v tzv. „Ohavnostech pronárodů“.

 Stopy Pavlova „nacionalismu“:

	Na 27 / GNT 4	OrthJBC	HebModern
1Kor 12, 2	οιδατε οτι οτε εθνη ητε προς τα ειδωλα τα αφωνα ως αν ηγεσθε απαγομενοι	You have da'as that when you WERE Goyim [you are no longer heathen pagans], somehow you were influenced and led astray to the to ELILIM ILLEMIM ("Dumb idols, idols incapable of speech" Chabakuk 2:18-19). [Tehillim 115:5; Yirmeyah 10:5; Chabakuk 2:18,19]	הלא ידעתם כי בהיתכם גוים אחרי אלילים אלמים הובלתם כאשר נמשכתם׃
Ga 2, 15	ημεις φυσει ιουδαιοι και ουκ εξ εθνων αμαρτωλοι	We ourselves are Yehudim by birth and not `Goyishe chatta'im (sinners).`	הן מזרע היהודים אנחנו ולא חטאים מן הגוים׃
Ef 4, 17	τουτο ουν λεγω και μαρτυρομαι εν κυριω μηκετι υμας περιπατειν καθως και τα εθνη περιπατει εν ματαιοτητι του νοος αυτων	This therefore I say and give solemn edut in Rebbe, Melech HaMoshiach Adoneinu: no longer are you to fier zich (comport oneself) in your derech as also the Goyim walk, in the futility of their machshavot (thoughts),	והנה זאת אני אמר ומעיד באדון כי מעתה לא תלכו עוד כיתר הגוים ההלכים בהבלי שכלם׃

Srovnání těchto míst s Pešitou nemá význam, neboť Pešitå (na rozdíl od LXX a V) ani ve Starém Zákoně nerozlišuje mezi významy (skoro) technických termínů „עם“ (λαος (γενος) / populum) a „גוי“ (εθνη / gens); pro oba pojmy užívá ekvivalentu „ܥܰܡ݈ܡܶܐ“.

 Nacionalistické srovnávání lze najít i na jiných místech v NZ: Mt 5, 47 a 6, 7 (εθνικος; v obou židovských překladech je 6, 7 převedeno „גוים“; jen v OrthJBC i 5, 47, ale v HebModern už je na tomto místě použit výraz „המכסים“):

	NA 27 / GNT 4	OrthJBC	HebModern
1Pt 2, 9-10	υμεις δε γενος εκλεκτον βασιλειον ιερατευμα εθνος αγιον λαος εις περιποιησιν οπως τας αρετας εξαγγειλητε του εκ σκοτους υμας καλεσαντος εις το θαυμαστον αυτου φως οι ποτε ου λαος νυν δε λαος θεου οι ουκ ηλεημενοι νυν δε ελεηθεντες	but you are an AM NIVCHAR ("a chosen people"--YESHAYAH 43:20; SHEMOT 6:7), a MAMLECHET KOHANIM  ("a kingdom of priests/royal priests"--SHEMOT 19:6), a GOY KADOSH ("a holy nation"--SHEMOT 19:6), an AM SEGULLAH ("a people of treasured possession"--SHEMOT 19:5; MALACHI 3:17), for this purpose: that you may declare the wondrous deeds of the One who gave you the keri'ah (calling) and summoned you out of choshech into his marvelous ohr [YESHAYAH 43:21; 42:12]. You, who once were LO AMMI ("not my people"-HOSHEA 1:9) but now are AMMI ATAH ("my people you are"--HOSHEA 2:25), the AM Hashem ("the people of G-d"), the ones having not received rachamim, but now having received rachamim (HOSHEA 2:25).  CHIZZUK TO THOSE WHO ARE EXILES IN THE GOLUS OF OLAM HAZEH	ואתם הנכם זרע נבחר ממלכת כהנים וגוי קדוש ועם סגלה למען תספרו תהלות הקורא אתכם מחשך אל אורו הנפלא׃             אשר לפנים לא עם הייתם ועתה עם אלהים ואשר לפנים לא רחמו ועתה מרחמים׃
1Pt 4, 3	αρκετος γαρ ο παρεληλυθως χρονος το βουλημα των εθνων κατειργασθαι πεπορευμενους εν ασελγειαις επιθυμιαις οινοφλυγιαις κωμοις ποτοις και αθεμιτοις ειδωλολατριαις	For you have already spent sufficient time (time already gone by) in Olam Hazeh participating in the ta'avot of the Goyim, walking in darchei zimah (the ways of licentiousness), ta'avot, shichrut (drunkenness), orgiastic drinking mesibot (parties), and unlawful avodas elilim (idolatry).	כי דינו עת החיים אשר עברה לעשות כחפץ הגוים בלכתנו בדרכי זמה ובתאות כסבאי יין וזללי בשר ורדפי שכר ותועבות עבדת האלילים׃

 Ačkoliv jde o sekundární zprávu, stejně nejlépe o Pavlově názoru na „góje“ a službu církve jim svědčí jeho kázání na athénském Areopagu ve Sk 17, 22-31.

Literatura:

Daniel Marguerat, PAVEL Z TARSU, Mlýn, ISBN 978-80-86498-39-3: Ve 4. kapitole, kde se ptá po Pavlově „obrácení“ ke Kristu, zaznamenává, že vlastním Pavlovým tématem byl vztah židů a pohanů, jimž se rozhodl nést evangelium, aniž by je obracel na židovství. V této souvislostí na straně 54 odkazuje i na Ř 1, 18 - 3, 20 ř (srv. i 1Ko 1, 22-24 ř).

 Homiletické poznámky:

25. 8. 2002      jsem ho poprvé použil jako text kázání (introit: Mal 1, 11; čtení Lv 18, 1-5.24-30; poslání: Iz 2,3. 56, 6-8; Ř 15, 5-9)

Při přípravě kázání jsem nevycházel ani tak z jednotlivin, jako z funkce oddílu vrámci kontextu epištoly a kritiky tradice, jako portrétu „góje“, který má v židovském společenství odstrašující i edukativní význam (nebýt jako „gójové“), nezřídka se zvrhávající v „portrét toho druhého“. Po intermezzu Ř 2, 7-14 (kde je pozice Žida a „góje“ předběžně nivelizována, následuje obdobný „portrét“, tentokrát „židovský“ (Ř 2, 17-24). Po té následuje opět vztah mezi „obřezaností“ a „neobřezaností“, otázka „skutečného židovství“, kdy za podstatnější je prohlášeno plnění Zákona (2, 25-29; srv. i 2, 1-14). Jelikož se řešení těchto vztahů táhne listem jako „červená nit“, považuji jej za pragmatiku listu, což bylo třetí homiletické východisko.

Tématem kázání byly „svaté předsudky“ a jejich „uzdravení“ konečnou synthézou v Kristu → Ř 11, 32.

Další materiály ke studiu:

• Otvírák na Bibli
• Moje pomůcky

×××