Poznámky k 1Ko 3, 1-8

 Poznámky k přípravě pobožnosti ke 30, výročí vzniku SCPS SZP Diakonie ČCE

Strukturovaný Text:    1Ko 3, 1-8 ČEP, GNT 5 (identický s NA 28); Další odkazy níže

Okolnosti vzniku:

Rekonstrukce průběhu komunikace mezi Pavlem a korintským sborem:

Z Bible kralické, šestidílné

(podle P. Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového Zákona, Praha 1993, IV/9)

1)               Pavel působí v Korintu s největší pravděpodobností od podzimu roku 51 do jara 52 a zakládá tam křesťanskou obec.

2)               Po odchodu píše korintským křesťanům dopis z Efezu, v němž je nabádá, aby ze svého společenství vyloučili člověka, který se dopustil sexuální zvrácenosti (1Kor 5, 9-13 ř).           To je nedochovaný dopis č. 1.

3)               Po delším pobytu v Efezu (1Kor 16, 8 ř) posílá do Korintu Timotea a píše druhý dopis, v němž odpovídá na dotazy a reaguje na zprávy, které se dozvěděl o korintských křesťanech z několik pramenů.    To je naše 1. epištola korintským, tedy dopis č. 2.

4)               Timoteus se vrací do Efezu se znepokojujícími zprávami o situaci v Korintu.

5)               Pavel se vydá do Korintu (asi na jaře roku 54), aby Korintské napomenul (2Kor 2, 1 ř), není však přijat dobře a konfrontace s některým z tamějších předáků ho hluboce zarmoutí (2Kor 2, 5 ř). Na tuto událost, a ne na muže postiženého církevním trestem za sexuální deviaci (1Kor 5 ř), se vztahuje zmínka v 2Kor 7, 12 ř, kterou na tomto místě Pavel hodnotí již s odstupem.

6)               Po návratu do Efezu píše proto v slzách nám nedochovaný dopis č. 3 (2Kor 2, 4 ř). Poslal ho patrně po Titovi, kterého do Korintu vyslal, protože sám se tam nechtěl objevovat, dokud se celá věc neurovná (2Kor 2, 1 ř).

7)               Nedochovaný dopis č. 3 vznikl pravděpodobně brzy po tom, co byl v Efezu uvězněn a z vězení napsal hlavní část listu do Filip ř a listu Filemonovi ř. V 2Kor 11, 23 ř mluví o svém uvěznění již jako o vzdálené události.

8)               Po propuštění z vězení v Efezu cestuje Pavel přes Troadu do Makedonie se záměrem navštívit Korint. Čeká na zprávy od Tita (2Kor 2, 12n ř) a když se sním konečně ve Filipech setká, raduje se, že přinesl dobré zprávy (2Kor 7, 6.13n ř).

9)               Hned z Makedonie (2Kor 7, 5n ř) píše smířlivý 4. dopis – dnešní 2Kor 1-9 ř (nebo 2Kor 1-7). Pokud tento dopis zahrnoval i 2Kor 8 ř, byl poslán po Titovi a dvou dalších bratrech (2Kor 8, 16-24 ř).

10)            Na jaře příštího roku dostává však do Makedonie, tj. asi do Filip, znepokojivé zprávy o situaci mezi korintskými křesťany a před svou třetí návštěvou (2Kor 12, 14 ř; 13, 10 ř) jim píše rozhořčený dopis č. 5 – náš 2Kor 10-13 ř, v němž vehementně hájí své apoštolství.

Brzy potom, asi roku 55, přicestuje do Korintu. Dochází zřejmě k urovnání poměrů a ke smíření, protože Pavel v listu římským křesťanům, který odtud posílá (Ř 15, 26), mluví o tom, jak i achajští křesťané vykonali sbírku na chudé v Jeruzalémě, o níž psal v 2K 8 a 9, tedy nejspíš ve 4. dopise.

Izolace textu a jeho struktura:

Vnější rámec:

·       Bible kralická, šestidílná vidí první 4 kapitoly jako tématicky uzavřený celek.

·       Bible kralická 1613 dělí kapitolu 3. na menší oddíly. Podobně DGN, ale jinak, než BK. Zde jsem se přidržel DGN.

Vzhledem k tomu, že 1Kor představuje vysoce koherentní epištolu s dalekosáhlými souvislostmi, a sama 3. kapitola je tematicky, stylisticky i gramaticky velmi jednotná, je její dělení na menší jednotky silně problematické. Všechno tu souvisí se vším. Proto se vydání, která se snaží 3. kapitolu členit, značně odlišují. Zde se čistě pragmaticky držím DGN.

Vnitřní členění:

Také vnitřní strukturu není příliš snadné definovat. Otázkou je, zda 9. verš patří víc k osmému (GNT), nebo k desátému (DGN). Zejména konec bude proto ukončen jen orientačně a rozostřeně.

Celek 3, 1-8 lze dále členit takto:

1.     1-2:     Apoštol obviňuje korintské z „tělesnosti“.

2.     3-4:     Dokazuje, že jsou tělesní poukazem na to, čím se tato tělesnost manifestuje, tedy vazbou na osobnosti, čímž i vysvětluje, co tou tzv. tělesností vlastně myslí.

3.     5-6:     Na dvou z těchto osobností, sebe a Apolla (v 1. kapitole je jmenován i Kéfas a Kristus! Kéfas se vrací ještě v 1Kor 3, 22) demonstruje podobenstvím ze zemědělského života, jaká je pozice pracovníků v církvi a kdo je opravdu důležitý.

4.     7:        Derivací podobenství ze 6. verše znovu zopakuje své sdělení, čímž jej zdůrazní a podtrhne.

5.     8:        Pozice služebníků božích je jiná. Navazuje na druhou polovinu 5. verše. Jeho výpověď tak spolu od té druhé poloviny získává chiastickou strukturu, v jejímž středu je důraz na Boha, jako strůjce všeho, na okrajích je řeč o služebnících.

Překlady:

 

Odkaz na další překlady, s možností přidávat i jiné →

Sémantika:

 Nedospělí:

Mléko:

Dualita těla a ducha:

Nesprávně považována za křesťanský atribut. Fakticky se proti ní i středověká dogmatika ohrazovala. Pavel běžně používá slovník „druhé strany“, aby její tvrzení vyvrátil jejich vlastními prostředky. Typická je pro jeho komunikaci s korintskými i galatskými. Že však používá dualistický slovník, neznamená, že ho sám sdílel. Jeho původ byl dříve hledán ve stoicismu (např. Das Neue Testament mit Erklärungen, ISBN 3-7461-0007-0), jiní jej vidí jako vliv v Římě populárních mystérií (srv. 1Kor 2, 1), ve kterých byl nedostatečně zasvěcený také označován jako νηπιος (např. G. Voigt, Paulus an die Korinther I, ISBN 3-374-00826-7). Po nálezu rukopisů z Nag Hammádí to bývá spíš hnutí gnóze (srv. 1Kor 1, 5 ř; 8, 1-11 ř; 1Tm 6, 20 ř), proti němuž se i středověká věrouka vymezovala a jeho vliv je patrný hlavně v pozdních epištolách (např. P. Pokorný, Píseň o perle, 1986, Vyšehrad, Praha). Konkretizace ale není závažná. Kosmopolitní Korinťané žili pod vlivem všech těchto směrů a jejich ideí, tím spíš, že na rozdíl od křesťanství a židovství nebyly tyto víry tak exkluzivní: zasvěcení do jednoho mystéria nevylučovalo zasvěcení do jiných. Podstatné je, že tyto ideje některé Pavlovy obce ovlivňovaly, i když přijaly křesťanskou víru, a vnášelo to do nich neklid, protože některým prostředkovaly pocit nadřazenosti nad jinými.

Pragmatika:

• Bezprostředním podnětem k sepsání tohoto oddílu a vlastně celé epištoly bylo zjištění, že sbor je stižen hádkami a rozbroji (1Ko 1, 10-17 ř).
• Normativem je tady Kristus – ten ukřižovaný. Pro někoho málo, jiným pohoršení, ale apoštol na tom trvá (1Ko 1, 17 - 2, 5 ř).
• Adresáti jsou plně vybaveni vším potřebným. Nemluví k nim, jako k nedostatečným.

 

Poznámky k jednotlivým veršům:

1Kor 3, 1:            Sémantika je postavená na opozitu πνευματικος × σαρκινος/σαρκικος (v. 3.!). Navazuje na 1Kor 2, 13-16. Zde stojí proti sobě člověk πνευματικος × ψυχικος (srv. i 1Kor 15, 42-48!. Je přitom snadné přehlédnout ironii, která v tom je, a přisoudit mu přesně opačné významy. Pavel zde nemluví o nějakých "duchovních hodnotách", proti kterým by stála lidská "tělesnost", "hmotařství". Naopak usvědčuje to, co se jeví jako duchovní, ale slouží jen lidské pýše, pocitům nadřazenosti a vyvolává spory (ζηλος και ερις) (1, 11 a kapitoly 12.-14.). To se projevuje fixací na církevní autority (1Kor 1, 12n a 3, 4) a nedospělost, spočívající v nesamostatnosti.

Téma Ducha je nakousnuto v předcházející kapitole v 1Kor 2, 10 a ve verši 13. jsou poprvé zmíněni πνευματικοι, jejichž opakem jsou ψυχικοι (1Kor 2, 14; srv. i 1Kor 15, 44. Jiný výskyt už jen Jk 3, 15 a Ju 19 v podobném významu!). Stejné obsahy byly ale už předtím stavěny do opozice jako σοφια του αιωνος τουτου × σοφια θεου, νουν χριστου, které opět odkazují k 1Kor 1, 18-31. Moudrost se prý káže jen dokonalým (τελειοι 1Kor 2, 6), kde je zřetelná alterace s πνευματικοι. To, co se dále vyjadřuje kategoriemi duchovna, se tedy pohybuje původně v oblasti rozumové, ale podmíněné zkušeností s božími tajemstvími (1Kor 2, 7). Nejde však o žádné iracionální mystérium; jde opět spíš o ironické použití. Tím tajemstvím je právě rozpoznání boží moudrosti v Ukřižovaném.

Být πνευματικος znamená mít mysl Páně (1Kor 2, 16) a nést jeho podobu (1Kor 15, 48). To nás opět vrací k důrazu na Ukřižovaného (1Kor 1, 18-31). Proto může apoštol bez pýchy i zaváhání předcházející úvahu, kdy si postaví řečnickou otázku vedoucí k záporné odpovědi, nečekaně prohlásit, že oni mysl Páně mají!

 1Kor 3, 1 - "Κἀγώ":          Takto Pavel uvozuje nová témata (srv. 1 Kor 2, 1).

 1Kor 3, 1 (2 i 3) - "σαρκικος/σαρκινος":   Naznačuje tělesnost. Analogií může být odkaz na "svět" (κοσμος) či ψυχικοι (viz výše). V obou případech jde o ironii, která útočí na pyšnou duchovnost - jako v Ko 2, 8-23 i zde je onou tělesností to, co mnozí dodnes chápou jako projev duchovnosti. Pavel to ale demaskuje odkazem na Krista - ukřižovaného, jako náboženskou pýchu, hledající jen svoji vlastní slávu (1Kor 1, 18-25).         viz kap. Sémantika ↑

 1Kor 3, 1 – „νηπιος“:        Značí nedospělost, ale i inteligenční nedostatek, slabost, bláhovost. V NZ vždy pouze v metaforách a podobenstvích:  Kladný význam získává v Mt 11, 25 || L 10, 21; kde se dává Bůh (v Kristu) poznat „νηπιοις“.    Jinak jej užívá již jen Pavel a paulinisté, a to v (polo)negativním smyslu slova:      v Ř 2, 20 se „Žid“ se domnívá být učitelem nezkušených (gójů?); v Ga 4, 1-3 je stav nezletilce přirovnán k otroku → metafora dospělosti před Bohem v kontrastu pod poručnictvím Zákona;               v 1Kor 13, 11 a Ef 4, 14 a jako zde i v Žd 5, 12-14 se jedná o to, co má být překonáno (srv. 1Kor 14, 20 (παιδια) i J 21, 18 (νεωτερος)!!).

Nakonec tedy pouze v 1Tes 2, 7 se apoštolové vzdávají dobrovolně vážnosti a jsou mezi thesalonickými „ως νηπιοι“.

               Dětství je tudíž žádoucí v protikladu k pýše zkušeného, nebo (1Pt 2, 1n) ke starému životu, jako tlustá čára za minulostí; nejde však o stav žádoucí natrvalo!  viz kap. Sémantika ↑

               Pavel tady ovšem nevyjadřuje pohrdání korintskými. Naopak, v úvodním pozdravu v 1Kor 1, 5 děkuje Bohu za to, že v ničem, v žádném poznání ani daru milosti (charisma) nezůstávají pozadu. Že to svými skutky popírají neznamená, že by nebyli ve víře dospělými. Tím hůř však, že se podle toho nechovají a nemyslí.

1Kor 3, 2:           V NZ je metafora o jídle použita několikrát (viz téma γαλα). O mléce se ani jinak než v metaforách nemluví a  pouze v jediné z nich jde o něco jiného, než o slovo Boží nebo o učení. S výjimkou 1Pt 2, 2 jde o srovnání duchovní vyspělosti, proto potřeba mléka vyznívá negativně. Jedině v 1Pt 2, 2 nestojí proti mléku στερεα τροφη, nýbrž falešné učení, pročež Pt vyzývá k jakési fixaci počátečního stavu víry. V tomto užití však má blízko k metaforám dětství/dospělosti      viz kap. Sémantika ↑

Pokrmem a nápojem je však vyjadřován i vztah ke Kristu v eucharistii, je metaforou budoucích zaslíbení.

1Kor 3, 3:            Po předchozím konstatování, že jsou Korinťané tělesní a ne duchovní, začne sérií řečnických otázek apoštol své tvrzení ne jen dokazovat, ale i konkretizovat. Jejich fixace na lidi, a vůbec ho netěší, že ne jen na jeho spolupracovníka Apolla, ale dokonce odmítá fixaci i na svoji osobu. Podobné motivy najdeme i ve Sk 3, 12 a 14, 14n.

 1Kor 3, 4-8:        Vrací se téma z 1Kor 1, 10-17, kde apoštol kárá korintské za rozbroje. Ty nejsou způsobeny třeba názory, ale vázáním se na některé osobnosti - tam dokonce i na Krista či Kéfu (Petra)! Proti tomu staví apoštol Kristův kříž, jako moudrost boží, která je "světu" bláznovstvím (1Kor 1, 18-31), buď si tím světem Židé nebo Řekové. Tato podvojnost je pro Pavla typická, zejména v Ř. Je třeba mít při tom na mysli, že právě v Korintu došlo k rozkolu mezi žido a pohanokřesťany.

1Kor 3, 4 - "Ἀπολλως":    Konkordance:     Sk 18, 24; 19, 1; 1Kor 1, 12; 3, 4nn; 3, 22; 4, 6; 16, 12; Tt 3, 13.

1Kor 3, 5:            Dalšími řečnickými otázkami Pavel otvírá téma služebníků. Zde použije už jen své a Apollovo jméno. Přechází do podobenství ze zemědělské zkušenosti, aby vázanost korintských na sebe či jiné osobnosti, které plodí sváry, odkázal na Boha, na němž doopravdy záleží. Další derivací tohoto podobenství to stvrdí ve verši 7.

1Kor 3, 7:            Pavel se vrací k podobenství z 6. verše v jakémsi paralelismu membrorum.

1Kor 3, 8:            Tímto veršem se vrací k podobenství z 6. verše a novým tématem odměny za práci jej spolu s 5. veršem váže do chiastické konstrukce. Zároveň vytváří přechod k tématu verše 9nn, takže je těžké říct, kde téma začíná a končí, nebo zda jej od 9. verše oddělovat. GNT 5, která má 3. kapitolu jako jeden celek, dělá až mezi 9. a 10. veršem odstavec, takže 9. váže k 8.!